Vítězové a poražení aneb Několik poznámek k proběhlým krajským volbám

Už pošesté v historii České republiky rozdali voliči karty a rozhodli o tom, kdo bude spravovat regionální samosprávy v následujících čtyřech letech. Celostátní vítězství sice obhájilo hnutí ANO, nicméně jeho výsledek rozhodně nelze pokládat za nějaký fenomenální úspěch. Jak tedy vnímat letošní volební zápolení? Jak si u voličů stojí opoziční strany? A byla středočeská hejtmanka skutečně poražena? Své poznatky a pohled nabízím v tomto komentáři.

Na jednu stranu musíme uznat, že v některých regionech uspělo ANO výrazně. V Moravskoslezském kraji jako v jediném regionu se dostalo přes třicet procent, solidní výsledky si připsalo také v severozápadních částech republiky, na Ústecku a Karlovarsku. Tedy v krajích, kde si ANO dlouhodobě drží dobré volební zisky. Podívejme se ale dál. Jihočeský kraj - 18 %; Vysočina - 18,5 %; Zlínský kraj - 19 %; Pardubicko a jižní Morava - necelých 20 %. V minulosti bychom taková čísla asi čekali u druhého na pásce, ve všech těchto případech ovšem ANO vyšlo jako nejsilnější subjekt. Pokud to srovnáme s volbami v minulosti, kdy se vítěz voleb těšil podpoře sahající i vysoko nad 40 %, jde o výsledek poměrně chabý. I přes takto nízká čísla si ANO na počet mandátů v řadě případů i polepšilo.

Specifickou kapitolou je ovšem region, jehož volební výsledky se skloňují už od sobotního odpoledne - totiž Středočeský kraj. Hnutí ANO vedené dosavadní hejtmankou Jaroslavou Pokornou Jermanovou skončilo třetí s přibližně 18,5 % hlasů a mnozí komentátoři její výsledek označují jako volební debakl. Z určitého pohledu možná ano, nicméně z hlediska procentuálního zisku si vládní hnutí ve středních Čechách drží podobnou podporu, jako v řadě jich výše zmíněných regionů. Vzhledem ke kauzám spojených s jejím působením a tím, že mnohé volební modely naznačovaly zisk ANO daleko nižší, tedy hejtmanka Pokorná Jermanová paradoxně docela uspěla. Minimálně z hlediska nálad ve středočeské politice a svého leckdy bouřlivého vládnutí si v letošních volbách nevedla vůbec špatně.

Koho tedy lze označit za skutečného vítěze krajských voleb? Samozřejmě je to Pirátská strana, která se postupně etabluje na všech úrovních českého politického systému a krajské volby pro ně byly poslední vytouženou metou. Ve většině krajů se Piráti umístili na předních místech a zcela jistě nebudou chybět ani v mnoha krajských radách.

Za skutečného vítěze ovšem osobně považuji hnutí STAN. A to nejen díky potřetí se opakujícímu úspěchu liberecké stálice Martina Půty a jeho krajské formace Starostové pro Liberecký kraj, který válcuje všechny své soupeře a také nejen díky výhře ve středních Čechách, která byla očekávatelná i vzhledem k zisku hnutí v posledních krajských volbách. Starostové dokázali v mnoha krajích odhlédnout od konkurenčních bojů a spojit své síly nejen s regionálními subjekty, ale i celostátními stranami. Typickou ukázkou je Královéhradecký kraj a jejich spojení s ODS a hnutím Východočeši. Vítězství to bylo sice těsné, ale první místo získat dokázali. Sešel se tu totiž koktejl aspektů, které byly pro řadu voličů pravděpodobně rozhodující. Konkrétně obsazení pozice lídra Martinem Červíčkem, celostátně známým bývalým policejním prezidentem, a především zaplnění kandidátní listiny širokou paletou jmen úspěšných a známých komunálních politiků. Jejich volební lístek totiž starosty, místostarosty nebo radními doslova přetékal, což je strategie, kterou STAN využil i v jiných regionech a zcela evidentně vychází. Stačí se podívat na volební čísla.

Podíváme-li se naopak na ty, kterým pro krajských volbách spíše zbyly oči pro pláč, tak rozhodně nemůžeme vynechat KSČM. Komunisté, kteří ještě v roce 2012 získali v řadě krajů i více než 20 procent hlasů a ve dvou dokonce vyhráli, teď zasednou pouze ve čtyřech ze třinácti zastupitelstev. Pokračuje tedy sestupný trend jejich preferencí, který začal už ve sněmovních volbách v roce 2017 a dále pak po eurovolbách na jaře loňského roku, kdy s velkou bídou dosáhli na jediný mandát. Trend je dán zajisté věkovou skladbou voličů a také tím, že řada z nich přesídlila k hnutí ANO. Pro KSČM spíše, než sestupující preference je problémem to, že na trend nedokáže reagovat a zvrátit ho. Předseda Vojtěch Filip je terčem vnitrostranické kritiky dlouhodobě a jeho podpora dost možná ještě více zeslábne na nadcházejícím listopadovém sjezdu, který se sice měl konat už na jaře, ale byl kvůli epidemiologické situaci odložen. Výměna předsedy by ovšem mnoho neřešila, zájemců by byla jistě řada, ale já osobně v současné KSČM nevidím žádnou výraznou osobnost, která by měla tu schopnost získat ve velkém voliče zpátky na svou stranu.

A jaké dojmy si tedy z proběhlých krajských voleb můžeme odnést? Jde o jasný vzkaz voličů pro představitele opozičních stran - spojování do koalic zkrátka funguje a rozhodně se vyplatí o nich uvažovat i pro sněmovní volby. Teď nemám na mysli jen vítěznou formaci na Královéhradecku, ale i řadu dalších uskupení napříč republikou. Ať už je to Olomoucko (STAN + Piráti), Plzeňsko (ODS + TOP 09) nebo třeba Karlovarsko (STAN + TOP 09 a další regionální subjekty), kde tyto formace dokázali získat zajímavé volební výsledky. Hnutí ANO sice neporazily, v aplikaci na český volební systém by ovšem za těchto okolností Babišovi ubraly cenné mandáty, které by mu při skládání vládní koalice mohly citelně chybět. Z volebních koalic v těchto volbách jednoznačně nejvíc vytěžila TOP 09, která díky spojenectví s ostatními stranami může pomýšlet na vládnutí i v krajích, kde by se samostatně horko těžko dostávala už jen do zastupitelstva.

Ostatně, o nějaké širší spolupráci by možná měla uvažovat i nejstarší česká strana, tedy sociální demokracie. Ta sice do většiny zastupitelstev pronikla, nicméně její výsledky zůstaly na úrovni celorepublikového průměru, případně hluboko pod ním. V kdysi Davidem Rathem opanovaných středních Čechách a Paroubkově domovském Ústeckém kraji dokonce zůstala úplně bez mandátu. Jedinou světlou výjimkou je snad oblíbený hejtman Vysočiny Jiří Běhounek. Zatímco ve většině regionů šla do voleb sama, v Pardubickém kraji zvolil hejtman Martin Netolický odlišnou taktiku. Dokázal se spojit s řadou místních sdružení a vytvořil volební subjekt 3PK-Pro prosperující Pardubický kraj. Značka sociální demokracie byla tedy výrazně upozaděna a formace s téměř patnácti procenty obsadila druhé místo, o čemž si ČSSD může v jiných regionech nechat jen zdát.

Z mezistranické spolupráce vytěžil úspěch ještě jeden subjekt, který v médiích nebyl nijak hojně probírán, a tím je Trikolóra. Hnutí Václava Klause mladšího doufalo v to, že se dokáže probojovat mezi etablované subjekty stranického systému, ale nakonec uspělo jen na Zlínsku, kde kandidovalo ve spojení se Stranou soukromníků. Nutno ale dodat, že tato pro většinu Čechů asi ne moc známá politická strana byla v zastupitelstvu Zlínského kraje už v minulém volebním období, takže je otázkou, do jaké míry se na úspěchu oba subjekty podílely.

Andrej Babiš je sice formálně vítězem, ale všichni víme, že volební výsledky jsou jen začátek. Pomyslný druhý poločas totiž začal už v sobotu večer, kdy se rozběhla horká vyjednávání o krajských koalicích, která pro hnutí ANO dopadla špatně už před čtyřmi lety a v řadě regionů ostrouhá patrně i letos. Nejvíce se tímto směrem vyvíjí situace na Pardubicku, Plzeňsku a jižní Moravě, a není vyloučeno, že další regiony přibydou. Andrej Babiš si je také moc dobře vědom toho, že podobná situace může nastat i po příštích volbách do Poslanecké sněmovny. Vše záleží na ochotě opozice spojovat se do volebních koalic, tím pádem i rozdělení mandátů a také na tom, jak se hnutí ANO bude dařit v pokračující koronavirové pandemii a očekávaným ekonomickým propadem. Uvidíme, sněmovní volby proběhnou už za rok.